Podzim nepatří mezi moje oblíbené roční období. Tedy možná ano, ale jen když jsem doma, v teple, na nohou tlusté ponožky, s tlustým svetrem, hrnkem horkého čaje v ruce a začínám svou svíčkovou sezónu.
Od jara počet otevřených ohníčků v naší domácnosti klesá až náhle ustane, na podzim je naopak ta správná doba připravit krabičky zápalek, zkontrolovat zásoby svíček a stojánků a velkoryse a vytrvale přehlížet katastrofické vize ("kočky shodí svícen", nebo "kočky se podpálí", tj. následně zbytek bytu) manžela-exbezpečáka :)))
Myslím, že to bylo někdy minulé léto, kdy jsem zcela náhodně prohlížela nabídku lihových krbů, přičemž jsem dostala nápad. Něco v podobném stylu, jako jsem zahlédla, vytvořit. Výsledek předčil očekávání.
Sklo je nižší a široký válec (před lety z výprodeje Baumaxu), na dně kilovka soli, na ní kamínky aniužnevímodkud. Mezi nimi pár čajovek.
Když se prvně rozhořely, podnájemnice se posadila do křesla, civěla na osvětlené plameny a její první představa zaručeně byla, že se prochází někde v teple na pláži, kolem hoří svíčky a louče a opodál se koná mejdan.
Nic vám nebrání si ten mejdan vykouzlit i třeba kvůli jedné zářící svíčce!!! ;)