Jaké jsem měla mít původně jméno, si již ani nevybavuji. Od maminky jsem byla odebrána ve velmi raném věku a vím jen, že to bylo proto, abych spolu se třemi sestrami přežila. Maminku pokousal pes a nemohla nás krmit.
O jedné ze sester vím z doslechu, že bydlí na vesnici, že je to nejkrásnější kočka ze vsi, patří k místním kočičím celebritám a každoročně má děti s tím nejošklivějším kocourem v okolí.
Z doslechu vím, že všechny jsme byly naprosto stejné - mrňavé a zrzavé.
Když jsem se tedy přistěhovala do nynějšího bydliště, krom několika podnájemníků tu již pár let sídlila jedna taková trochu kočičí dáma a přiznávám, že jsem jí zaručeně už tenkrát lezla na nervy. Činím tak dodnes. I když musí uznat, že když jí není dobře, dám jí najevo, že mi na ní záleží. Nedá se říct, že mě vychovala, protože já jsem odjakživa nevychovatelná, ale bydlíme spolu již dost dlouho a (podle vyjádření našich podnájemníků) v lumpárnách se náramně doplňujeme...
Mezi moje největší koníčky patří jídlo, spánek, lezení na nervy a do čehokoliv, a v neposlední řadě musím být naprosto u všeho, co se doma děje, což hodlám v tomto blogu komentovat.
A říkají mi Prase.
Žádné komentáře:
Okomentovat