Dostala jsem se ke slovu!

No sláva, konečně přišla řada i na mě. Konečně si tu můžu postěžovat.

Mám astma a jsem ta největší chudinka mezi kočkami. Podnájemník mě píchal něčím do kožíšku a mně se to zrovna moc nelíbilo. Paní doktorka chtěla, abych jedla prášky, ale to radši včely v kožichu! Teď je mi sice dobře, ale když jsem byla fakt jako dost nemocná, neměla jsem nejenže chuť jíst a pít, ale ani mě nebavilo něco schválně počurat. Ovšem svádět na nemoc to, že čůrám i bobkuju otočena opačně (tedy směrem ven ze záchoda), to se mi dařilo...

Teď už jsem zase v pořádku. Otravuju, že chci na klín, když já chci, nesnesu, když mezi sebou podnájemníci mluví, když chci, potřebuju neprodleně vypustit na balkón nebo mi musí být podána tráva.

To se na jaře u nás malovalo. Spolubydlící mi právě závidí... nemusí mít všechno jen ona.

Jo a taky mi podnájemnice ušila saténové polštářky. Prý už se podobné noční košilky dávno nenosí. Lehnout si okamžitě na ně mě opravdu nikdo nemusel nutit!

O tuhle krabici jsme se opravdu dlouho střídaly. Ale vám by se líbilo pořád to samé? A malá mi vůbec není.