Dostanu se já vůbec ke slovu? Ne. Zase se sem hrne podnájemnice...
Abych předeslala. Patchwork jsem nikdy nešila, nešiju a ani k tomu nehodlám dozrát. Přesto jsem se na PPM objevila. A nikdy na to nezapomenu. Tolik nádherných nápadů, látek a šicích strojů pohromadě jsem si neuměla představit ani v tom nejdivočejším snu :)
První část dne, kterou jsem trávila pohybem, jsem měla za sebou. Jen co jsem opustila gym, vydala jsem se směrem vlevo. Cestou jsem potkala prodejnu Evi Látek, ale ta nebyla protentokrát můj cíl. Navíc bylo sobotní odpoledne, takže tak jako tak zavřeno :(
Došla jsem Flóře a uvědomila jsem si, že nemám lístek na autobus. Kdybych zaběhla do metra, ujel by mi autobus. Nepřežila bych další čtvrthodinu čekání... :) Paní z informací mi zkušeně a s úsměvem poradila, že ona je tu kvůli informacím o obchodech ve Flóře a že si mám říct řidiči. Asi toho moc nenajezdí, nebo byla fakt naprogramovaná. Na zastávce ani zmínka o SMS jízdence a autobus už stojí přede mnou. Vytasila jsem dvacku a desetikorunu, přičemž lístek by měl být za 24,-. Pan řidič se vzezřením vysokoškolského profesora na brigádě mi suše odvětil, že chce 40. Tyhle věci nemám ráda, trošku mě to rozhodí nas.re, on za to ale nemohl, pochopitelně. Couvla jsem ven a nastoupil anglicky mluvící pár. On na ně plynule vychrlil odpověď, mávnul rukou, ať nastoupí a já taky. Zmateně jsem ještě ukázala papírovou stovku, když on se vtom rozjel, překvapivě mě požádal o strpení, začal lovit po kapsách, mluvil něco ve smyslu, že má zakoupené lístky pro tchyni a jeden z nich mi podal. Nic nechápajíc jsem si ten lístek vzala, poděkovala, podala třicet korun a on naopak ještě poděkoval mně - za to, že jsem mu nechala šest korun navíc... Pak se ještě chvilku bavil s těmi Angličany a já se zmohla jen na to, že když jsem o cca pět kilometrů dál vystupovala, že jsem mu ještě jednou poděkovala a že bych to sice došla, ale bylo by po akci. Prostě jsem nečekala, že dopravní podnik si u řidičů nechá zaplatit takovou vysokohorskou přirážku, jinak bych měla už dávno lístek z Florence, nebo SMS jízdenku. Ale nepoznala bych takového solidního pána, který s klidem a bez mrknutí oka obere vlastní tchyni o jízdenku... :)
Vystoupila jsem z autobusu a blížila se k hotelu, kde se výstava konala. Potkávala jsem ženy, které se naopak vracely a každá z nich měla v ruce tašku, v níž měly, aspoň v mých představách, krásné látky...
Výstavu jsem našla, aniž jsem se musela zeptat, kdepažeje. Zaplatila vstupné, vstoupila a během prvních vteřin mi padla brada. Prostě všechno, co jsem si kdy myslela o tom, co je patchwork, bylo rázem smazáno a změněno.
Nebyla jsem, tímto se omlouvám, schopna ani vytáhnout mobil, že bych si alespoň něco vyfotila. Vlastně jsem na výstavu jela za účelem navštívit jeden obchůdek s látkami, kterému nepravidelně nechávám vydělat :)))
Asi po půlhodině kroužení se spadlou bradou mezi vystavenými exponáty a poté, co jsem u jiného obchodu se šicími stroji (co mám od nich od ledna nového mazlíka) vyzvedla objednanou novou patku, jsem se zoufale vrátila k východu a zeptala se na cestu. Aha, tak ono je to celé rozlezlé i trochu hlouběji v budově, to jsem nečekala... :) Teď už jsem šla najisto. Na zádech funglnový baťůžek jako poznávací znamení jsem si to přihasila k paní majitelce a další čas (fakt neodhadnu) jsem strávila v její příjemné společnosti a naštěstí (preventivně) prázdnou peněženkou. :)
Měla jsem hlad, žízeň, v hale bylo s odpuštěním dusno na zdechnutí, ale bylo mi to šumák.
Když jsem se dostatečně prosytila vůní nových látek a mozek zaplnila nespočtem vzorů a barev, dala jsem se na ústup. V okolí cestou na autobus žádná lavička nebo něco, na co bych rozložila piknik, použila jsem tedy velmi prudkou stráň, o ni se opřela a jala se hodovat. Snědla jsem všechno, co jsem měla s sebou. Banánové lívanečky i čerstvé nakrájené ovoce. Došlo mi pití a tak těsně před příjezdem autobusu jsem ve večerce rychle koupila minerálku a ... užuž jsem se houpala zavěšena na tyči. Jízdenka přes esemesku mi přišla potvrzena ve chvíli, kdy se zavřely dveře a rozjížděli jsme se.
Na autobusáku na Florenci mi zbývalo dost času, usadila jsem se tedy spokojeně na lavičku, užívala si nádherného odpoledne a svými informativními telefonáty otrávila celou family plus okolí :)))
Místenku jsem měla zakoupenou hned vpředu vpravo od řidiče a tak jsem ani cestou domů nemohla usnout, aby mi náhodou neunikl ani jeden pohled z okna :D
Termín na příští výstavu je již daný. Zaručeně se připravím a s velkou chutí dostavím, protože tohle si nemůžu nechat ujít!
