Změna je život

Schváleno!

Co podnájemnici pamatuju, měla šicí stroj. Starou Veritasku. Teda má ji do dneska, ale občas z ní odpadne nějaký kousek a my "s tou druhou" s tím pak můžeme hrát hokej. Než to zmizí někam pod ledničku nebo za skříň...
No a den po Třech králích, v sobotu odpoledne to bylo, se najednou oba sebrali, na chvilku zmizeli a vrátili se s krásnou velikou krabicí! Já už ji vyzkoušela, ale byla moc hluboká, tak ji zase před námi schovali.

 

 

Co na to podnájemnice? 

 

Už několik let mě moje stařičká Veritaska opouští. Po kouskách. Plasty se olamují, původní šlapka shořela :)

Záměrně její jméno píšu s velkým V, protože si vážím toho, že přežila všechno, co jsem si na ni vymyslela. Chci si ji nechat opravit. Mám doma ještě jednu, stejně starou a skoro stejnou. Co půjde, vyměním sama, očistu a seřízení nechám na odborníkovi. Doufám, že ten pán, co šicí stroje u nás opravuje, ještě nebude v důchodu :)

V den, kdy jsem čekala na PPL, jsem byla masírovat. S jednou klientkou jsme si povídaly a došlo i na numerologii. Prý byl minulý rok rokem úklidu a letošní je nový začátek. Ano, koncem roku jsem opravdu přerovnala látky a letos, jak když do mě píchne, jsem hned začala výběrem nového šicího stroje. Měla jsem to v plánu někdy během roku, ale na co čekat.

Během jednoho dne (úterý) jsem udělala užší výběr, druhý den (středa) ještě užší výběr, třetí den (čtvrtek) jsem nechala, aby manžel vstřebal, že se po něm chce spoluúčast, tedy platba..., ehm..., v pátek šestého ledna mi volal, jestli už jsem objednala, kolem poledne jsem tak učinila, asi hodinu poté jsem byla telefonicky ujištěna o přijetí objednávky, asi za další hodinu dorazil email s tím, že balík převzala PPL a v sobotu ráno v půl deváté volali z PPL, jestli by nevadilo, že balík dorazí ještě ten den! Skutečně kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme s mužem vystřelili ze dveří a domů se vraceli s krásnou, velikou a ani trochu těžkou krabicí... Ale o tom už psala naše domácí :)

 

A teď zase já.

Je fakt, že se stroj ještě nezastavil. Podnájemník se směje, jak stylem ťuch ťuch ťuch mohla podnájemnice ušít už tolik věcí. A ona si to pomalé šití prý užívá. Dokonce nepotřebuje ani šlapku. Mačká tam jakýsi čudlík, či co. I zpátečku to má v čudlíku. Tomu nerozumím...

Podnájemnice se asi nemůže dočkat léta

... takže spíchla tuhle peněženku. Upozorňuji na logo, které jsme my, kočky domácí, vymyslely :)

Zip byl ze starých zásob, které tímto právě došly. Ta barevná látka je zakoupena tady (byla jako malý zbytek), ta puntíkatá je odsud, no a ta bavlněná džínovina je z místního Prioru.  Prý se bude muset dokoupit, zbylo jí jen tak na loga, což je ruční práce. No, je to na něm vidět, že se s tím podnájemnice moc nepáře. Měla bych jí zjistit, kde se nechá vyrobit pořádné.

Jo a na mně je moc malá...

Tak si to představte. Podnájemnice snad dva měsíce před Vánocemi začne bláznit, že jako musí něco ušít jako dárečky.
Stihla čtyři peněženky (další dvě jsou před dokončením) a ... ani jednu si, trouba nevyfotila!
Asi bude muset udělat návštěvní kolečko a postupně je cvaknout za provozu a s případnými poznámkami, přednostmi či nedostatky. To by šlo.

Podnájemnice: Tohle je vlastně jen kousek z náhodného snímku jako důkaz, že domácí nelže.

Krabicová soutěž?

Jsem pro každou špatnost.
To takhle podnájemnice uklízela a našla a dala mi krabičku. Hned byla vyzkoušena.
Podnájemník se směje, otočí k podnájemnici a povídá:
"Co kdybychom udělali soutěž, do jak malé krabičky se Prase ještě vejde?!"

 Sluší mi, že???

Vánoční dárek

Já vím, že Vánoce už byly, ale podnájemníci byli na střídačku nemocní a tak jsem je nechala uzdravit.
Chci se pochlubit krásnou novou schovkou. Na všechny vidím, ale nikdo na mě nemůže. Aspoň tu fólii mohli sundat, abych pořádně viděla. Prý je to na nějaké kytky a není to moje.
A koho to zajímá?
Já kytky ráda a já jsem tu domácí!

Pozn. podnájemkyně: to byl dárek pro podnájemníka, tedy pro mého manžela. Resp. ochrana části jeho sbírky sukulentů proti domácím dravcům kytkožroutům :)

Zbyl po ní jen mastný flek

Konečně vím, co to vlastně znamená.
Podnájemnice včera přišla domů, zůstala obutá u dveří, z tašky si vyndala jen doklady a podnájemník celou tu tašku položil na kuchyňský stůl. Oba odešli. Protože jsem děsně zvědavá a navíc mám citlivý nos, šla jsem to očichat. Něco z toho vonělo. Zajímavě vonělo. Co na tom, že to bylo schované v igelitce a ještě v jedné igelitce. Jen tu žlutou dlouhou věc jsem jen nakousla, zbytek jsem jim nechala.
A jsem slušně vychovaná, jedla jsem na stole, ne na zemi. Jsem snad Prase?

Dodatek podnájemnice:
na ten balíček s deseti deky anglické slaniny jsem si vzpomněla až v autě cestou do knihovny a na nákup. Bylo mi jasné, že kočky ji zteplat nenechají, rezignovaně jsem tedy koupila novou.
Když jsme dorazili domů, sáček s ovocem byl rozcupován, banán ožrán a po milé anglické slanině na stole zbyl opravdu jen ... mastný flek ...

PF 2017

Přeji krásné, klidné a ničím nerušené Vánoce

a šťastný nový rok!